Jedním z velkých výhod deníku (i dopisů) je právě to zachytávání plynutí času. Kunderovské "potěžkat v dlaních a smáčet slzami". I když si nepíšu každodenně, co dělám (to mi nejde ani heslovitě v diáři), tak stejně v deníku vidím, v jakém období jsem žila, co řešila, jak se k tomu stavěla. Vidím, odkud kam jsem prozatím došla nejen v životě, ale třeba i ve svém psaném projevu či rukopisu.

Jak se nám proměňuje rukopis si máme možnost uvědomit málokdy. Spousta lidí od ukončení školní docházky psát rukou přestává. Dnes v dobách chytrých telefonů už není nutné takto psát ani nákupní seznamy... Všechno vyřešíme telefonem nebo mailem. Dopisy rukou už píšou jen staromilci, případně ti, kteří nemají jinou možnost komunikace. A tak už ani pořádně rukou neumíme psát... 

Když se někdy probírám svými deníky, kterých už je víc, než kolik mi je let, vidím i věci, kterých bych si jinak nevšimla – například používání smajlíků. Do roku 2001 jsem je neznala a ani nechápala, proč v některých smskách je tolik závorek a koleček, dnes však už jsou běžnou součástí mých zápisů. Většinou jimi na něco ironicky odkazuji. Můžu dohledat, od kdy jsem je začala používat, stejně jako nová slova i nové věci. Například mobil a internet. Patřím totiž ke generaci, která se k nim dostala až v dospělosti.

Deník je vlastně psychologický nástroj i zdroj pro sociologický průzkum. Najdete v něm toho o sobě  a době tolik, že by vás to možná až překvapilo...

Bonusem pravidelného psaní deníku je, že se můžeme podívat, čím jsme kdysi žili v tento aktuální den. Když jsem náhodně otevřela jeden ze svých starších deníků, zjistila jsem, že shodou okolností jsou v něm zrovna zachyceny poslední zářijové dny roku 2015. Přesně před pěti lety bylo svatého Václava také v pondělí. Právě tyto zápisky mě inspirovaly k tomu, abych tu a tam z nějakého deníku vytáhla, co se v mém životě dělo daný den před x lety, a udělala z toho případnou pravidelnou rubriku.

Zas tak často staré zápisky neprocházím, spíš jen když v nich něco konkrétního hledám, ale mnohdy je opravdu zajímavé se trochu vrátit a připomenout si něco, na co jsem už zapomněla, ale co se mi třeba může hodit i dnes...

Krátké zápisky a informace budu zpracovávat do grafické podoby, delší texty jako blogové články.