Tento den v mé minulosti: 28. září 2015, téma: Když mám rozbitý kompas

28.9. 2015, Brno

Pondělí…Václava mám nejradši… Na Firstclass.cz jsem našla zajímavý článek o tom, jaké otázky si položit, když mám rozbitý kompas:

CO OPRAVDU CHCEŠ?

Teď mám pocit, že skoro nic… že se mi chce jen tak ležet či chodit přírodou a být. Just be…

Ale jinak chci najít vášeň pro něco, co by mi naplnilo můj život. Něco, co by mu dalo smysl. Cítím, že jsem příliš zahlcená, roztříštěná a nejistá, kterou možnost z toho obrovského množství zvolit…co je ta cesta. …

Možná bych měla začít tím, že budu všechno zjednodušovat a budu si pěstovat disciplínu. Vymanit se z toho chaosu a snažit se zaměřit jen na něco, jinak se mi ze všech těch podnětů leda tak rozskočí hlava.

ČEMU OPRAVDU VĚŘÍŠ?

že můžu být sama sebou a najdu tu svou cestu, ačkoliv se mi to dlouhodobě zatím nedaří, protože pořád nevím, pro co se rozhodnout. Pořád se vzpírám žít to, co mi radí ostatní jako správné, když cítím, že s tím vnitřně nesouzním
věřím v to, že všechno je v hlavě a že tím si svou realitu tvořím – ale zároveň jsem nepřišla na klíč, kdy někdy to funguje jak chci a jindy ne…
věřím, že člověk nemusí být ničeho otrokem, pokud se pro to sám nerozhodne nebo nepřijme, že to tak musí být
věřím v to, že si můžu libolně volit a hlavně věřím ve svou sílu a odolnost vydržet vše, co se vydržet rozhodnu
Možná taky věřím, že to musím mít těžké a tak to tak mám. Zároveň ale i věřím tomu, že mi to nesmírně pomáhá a že mě to zušlechťuje a že je v řádu věcí a součástí mého procesu, aby to tak bylo, tak to tak i je…

CO DOKÁŽEŠ OBĚTOVAT?

No…ehm…dokážu obětovat asi hodně. Určitě pohodlí a jistotu. Ale zatím nevím, pro co to obětovat… Jsem schopna prát se se svým strachem i svými limity. Vykročit z komfortní zóny, i když se před tím chvíli ošívám. Jsem ochotná jít proti proudu, pokud cítím, že tudy vede má cesta za sebou samou.

Velikost oběti prý ukazuje, za kolik stojí náš cíl. Tedy jaká je jeho skutečná hodnota. Život vyžaduje činy…ehm…ale jaké, když nevím, co je tím cílem?

ZAŽÍVÁŠ MALÉ VÝHRY?

velký cíl je souvislá řada malých cílů… já vím, Bohumile, já vím…

Malé cíle jsou prý všude kolem nás…hmmm…možná si nejdřív musím vytyčit ten velký, abych věděla, jaké malé mě k němu dovedou.

KDE BEREŠ ENERGII?

poslední dobou hlavně ve spánku a meditaci
synergie – čím víc pozitivní energie vydáme, tím víc jí získáme

S tímhle se snažím vědomě pracovat. A nejradši jsem jen sama se sebou, ale chtěla bych svou energii umět věnovat ostatním tak, abychom všichni byli naplnění a spokojení.

CO TĚ TEĎ DĚLÁ ŠŤASTNOU?

asi to, že nic nemusím a můžu být jen sama se sebou – jíst, meditovat, milovat…

Jsem šťastná sama se sebou, ale potřebovala bych si zajistit i podporu hmoty, aby obě tyto složky byly vyrovnané a v souladu.

Jinak mi zase skoro nic nechybí…kdybych věděla, co je můj životní úkol a jak ho naplnit a nikdy se nestrachovala o zítřek, asi bych o moc víc ke štěstí nepotřebovala…